Rozloučení páťáků

Na shledanou, školo!
Karolína Vránová

Teď, když vše pomalu končí, ráda vzpomínám na dny prožité v naší škole.
  Když jsme v první třídě začínali, měla jsem smíšené pocity. Těšila jsem se, ale i trochu obávala, co tu na mě čeká.
    Líbila se mi slavnostně vyzdobená budova, pestré obrázky a pomůcky ve třídě, moje nová aktovka i učebnice plné veselých dětí a zvířátek. Spolu s trpělivou paní učitelkou nás tu přivítal zvídavý, usměvavý Krteček, který se stal naším průvodcem a fandou při prvních krůčcích ve škole.
    Pomalu jsme se učili písmenko po písmenku, číslo po čísle a než jsme se nadáli, uměli jsme číst pohádky a příběhy nejen česky, ale i anglicky, hbitě sčítat, odčítat, násobit, dělit, vyznat se ve slovních úlohách, ve zlomcích, v grafech i v geometrii.
    Z učebnic, knížek a časopisů, z filmů, videí, z výukových programů a z vycházek jsme získali první poznatky o tom, jak funguje člověk, jak lidská společnost, jak příroda, jak vesmír, jaká pravidla je třeba dodržovat ve třídě, ve škole, v naší obci a v celé naší zemi, abychom byli v bezpečí a aby nám všem mohlo být spolu dobře. Naučili jsme se spoustu věcí, které se nám mohou v životě dobře hodit.
Moje třídní učitelka mě naučila nejvíc, děkuji jí za to.
    Všechny paní učitelky i paní ředitelka byly moc fajn, každým rokem pro nás připravovaly kromě výuky plno pěkných  zážitků, ať už to byly besedy se zajímavými lidmi, návštěvy výstav a koncertů, návštěvy na farmách, veselá setkání s klaunem Čikem nebo s tetinami Klotyldou a Matyldou, zábavné bývaly mikulášské i vánoční besídky, ale i tradiční školní olympiády nebo školní akademie.
    Paní uklízečka nám každý den pěkně uklidila, pan školník odevzdaně opravoval, co jsme spojenými silami pokazili, paní kuchařky nám vařily samé zdravé dobroty.
Co dodat?
    Bylo nám tu dobře a ráda se do školy ve Švábenicích přijdu opět podívat, kdykoliv to bude možné.
    Na shledanou, moje školičko!

Ahoj, školo!
Tomáš Tilšer

    Pět let, během nichž jsem navštěvoval Základní školu ve Švábenicích, uteklo jako voda.
Je to moc pěkná škola, nedávno nově opravená a vybavená novým nábytkem. Stojí na vrcholu kopce na jihovýchodním okraji městyse u cesty k Jezírku. Z okna chodby vidíme nejen sousední pavilon se školní jídelnou a kuchyní, mateřskou školu a kulturní dům, ale je odtud i krásný výhled na celou vesnici a okolní pahorkatou krajinu. Máme štěstí, že všechno, co jsme my děti dosud potřebovaly, jsme měly pěkně pohromadě v místě, nemusely jsme tedy nikam dojíždět.
    A co jsem v této škole prožil?
Bylo toho hodně. V učení se někdy dařilo, někdy moc ne, někdy jsme popletli, co se dalo. Naučili jsme se číst, psát, počítat, výstižněji se vyjadřovat, trochu mluvit a rozumět anglicky, využívat k výuce počítač, taky rozlišovat, co je dobré a co je špatné.  Dosáhl jsem v učení vždycky velmi pěkných výsledků, ale jsem celou duší sportovec a malíř, proto mě nejvíc bavily tělocvik a výtvarná a hudební výchova. Úspěšně a rád jsem se účastnil sportovních, výtvarných a recitačních soutěží, vystupoval jsem na besedách s důchodci. Každým rokem jsme jezdili plavat a bruslit, po výcviku v dopravní výchově a na dopravním hřišti se z nás stali plnohodnotní cyklisté s průkazem. Moc pěkné a plné dobrodružství byly nejen školní výlety, ale i exkurze do místního i vyškovského muzea, do planetária nebo na předvánoční jarmarky. Chodili jsme na koncerty, na setkání s chovateli a hasiči, jezdili jsme do divadla do Prostějova, tam všude jsme vždy prožili a dozvěděli se něco nového.
    Ve třídě jsme byli prima parta. Parta kluků – fotbalistů, která nevynechala žádnou rošťárnu, ale hlavně příležitost si do čehokoliv kopnout. I ve škole se kopalo. Do míčků, do vršků z pet lahví, v případě nouze i do balíčku papírových kapesníků nebo něčí bačkory.  Když jsme to s kopáním přehnali a paní učitelka nám míček či jeho náhražku z bezpečnostních důvodů zabavila, chodili jsme jej aspoň toužebně okukovat otevřenými dveřmi sborovny, kde ležel neužitečně na stole, a přemýšleli jsme, čím ho nahradit. Cesty ze školy jsme si se spolužáky prodlužovali a obohacovali zastávkami na dětském hřišti nebo utrácením kapesného za sladké dobrůtky v cukrárně popřípadě za fotbalové časopisy v místním obchodě.
    Mně se v naší škole opravdu moc líbilo. Na rozloučenou s ní jsme s rodiči uspořádali hravé odpoledne a večer, který se protáhl až do noci. Pozvali jsme na ně i paní ředitelku a všechny paní učitelky. Na setkání jsme všem poděkovali za báječná léta ve škole, za všechny dobré rady do učení i do života a předali jsme na památku dárečky.
    Na závěr děkuji ještě za všechna krásná slova i obrázky, které si odnáším na památku zase já. A nejen ve svém památníku.
    Ahoj, školo, měl jsem tě rád!

Loučím se, někdy na shledanou!
Pavel Tvrdý

    Pět let na této škole jsem prožil báječně. Naučil jsem se nejen číst, psát, počítat a chovat se aspoň trochu rozumně.  Naučil jsem se zde od všeho něco, od něčeho jen maloučko, ale doopravdy všechno, abych mohl jít dál a učit se stále něco nového. Zkrátka, dostal jsem dobrý základ.
Uteklo to neuvěřitelně rychle od toho prvního dne, kdy jsme si s naším maskotem Krtkem poprvé zazpívali a zatancovali  jeho písničku, kterou jsme pak zahajovali každý společný den:

„Dobré ráno, dobrý den
každý den si popřejem.

Pohladíme kamarády,
budem se mít všichni rádi.

Dobré ráno, dobrý den,
my se nudit nebudem!“

    A opravdu jsme se nikdy nenudili. Někdy se dařilo, někdy míň, někdy to bylo veselé a zábavné, jindy pro změnu napínavé, třeba při hrách a soutěžích, ale hlavně při zkoušení a písemkách.
Nezapomenutelné jsou zvlášť zážitky z přestávek, byli jsme bezva parťáci i z tělovýchovného a florbalového kroužku, kde jsem se vždycky pořádně vyřádil. Ještě nás čeká olympiáda, pexesiáda, volba Princezny a Prince roku, poslední vystoupení, poslední vysvědčení, a pak… Doopravdy už konec. A hurá do života.
     Na tuto školu budu velmi rád vzpomínat. Jsou zde výborné učitelky, hodně jsem se tu naučil. Za všechno děkuji. Odcházím. A někdy na shledanou!

Od první…do páté
pokus o pár veršů na rozloučenou od Ariany Čechové

První třída byla prima,
nebyla to žádná dřina.
Učili jsme se počítat, číst a psát,
přitom jsme si stihli hrát.

Druhá třída byla náročnější,
úkoly už byly trochu těžší.
Všichni se však snažili
a druhou třídu hravě zvládnuli.

Ve třetí přišla angličtina,
to byla někdy velká psina.
V prvouce se každý z nás
naučil, jak plyne čas.

Čtvrtá už byla tuze těžká,
učila jsem se vážně ztěžka,
jako bych měla v kalhotách ježka.
Zvláště, když se mi nechtělo
a plno jiných věcí mě lákalo.

Móda mi začala dělat starosti,
kluci v okolí a nové známosti.
Zamilovala jsem si i koně,
nezbýval čas na učení pro ně.

V páté šlo hodně o znalosti,
naučili jsme se jich snad dosti.
Pomalu se teď loučíme,
poslední sbohem si dáváme,
za pár dní se už neuvidíme.

Rádi budem vzpomínati,
ať si jak chce ten čas letí.
Loučím se dnes hola, hola,
ať vzkvétá švábenská škola!

Pro Vás, paní učitelko Grmelová

Naše milá paní učitelko,
naše drahá krotitelko.
Byli jsme tou dravou zvěří,
kdopak nám to ale věří,
že se právě loučíme
a všichni se Švábenskou školou končíme.

Stálo Vás to spoustu nervů a času
udělat z nás chytré žáky.
Teď hlásíme do rozhlasu-
končíme mezi páťáky!

Velice Vás trápilo,
když jste zjistila v září po prázdninách,
že máme prázdno v našich hlavách
a že jsme všechno zapomněli,
co jsme se do června naučili.

My Vám dnes chceme poděkovat,
celá naše třídní parta.
Teď už jen šest kluků a dvě holky,
ale Vaše poslední karta,
kterou jste před pěti lety vytáhla si,
ale nyní již jdete oddechnout si.

Díky Vám jsme se učili.
A dá se říci, že jsme se naučili.
I když nám to spousta dětí nezáviděla
a taky trochu litovala,
že se musíme ve škole mučit
a ještě k tomu pořád se učit.

Děkujeme za vlídná slova,
za Váš úsměv, povzbuzení,
za to pohlazení ve vlasech.
Když se nám něco nepovedlo
a když v hlavách se nám všechno pletlo,
ve všech pádech i časech.

My jsme Vaši poslední žáci,
trochu uličníci a také darebáci.
Ale také jsme Vás rozesmáli,
když jme to už konečně dokázali.
A Vaše věty:
“Máš horečku, ty můj bobečku? Vidíš to všechno, náš krtečku?“

Díky za prožité krásné chvíle,
za velký sud Vaší píle,
za sílu, víru, vytrvalost,
za pracovitost a obětavost.

Přejeme Vám hodně zdraví,
kapku peněz, moře štěstí, jak se praví.
Odcházíte do důchodu, však si ho již zasloužíte.
Odpočívat, to se musí, procházet se budete.

Udržujte veselou mysl a zdravého ducha
a ať Vám srdce pořád ťuká.
Ať Vám Švábenská škola a my žáci v mysli zůstaneme,
my totiž na Vás nikdy nezapomeneme.
Vzpomínky jsou totiž to, co posiluje,
když trápení přichází a to pak život ukrajuje.
Proto pamatujte:
Po každé bouřce slunce zase svítí,
mraky odežene a vzduch se pročistí.

Děkujeme, děkujeme, děkujeme!