Slohové práce žáků 5. třídy na téma - "Vánoční prázdniny"

            Zážitek z vánočních prázdnin

            Na letošní vánoční prázdniny jsem se opravdu moc těšil.

            Konečně přišel Štědrý den. Hned po probuzení jsem běžel k oknu, abych zjistil, jestli konečně napadl sníh. Kdepak – sníh nebyl, to jediné mě mrzelo. I přesto jsem byl šťastný.

            S tatínkem a bratrem jsme jako každý rok vyjeli na vánoční vyjížďku s koňmi. Moc se mi líbila vánoční výzdoba, kterou lidé měli na svých domech.

            Po návratu domů už měla maminka nazdobený stromeček a přichystanou štědrovečerní večeři. Byl to krásný den, měl jsem velkou radost z dárků i z toho, že jsme všichni spolu. Byl to ten nejkrásnější zážitek z celých prázdnin.

                                                                                                                      Štěpán Zouhar

            Moje zážitky ze zimních prázdnin

            Vánoční a novoroční čas je vždycky plný úžasných zážitků.

            Ta nejvzácnější věc na světě je být spolu – s rodiči, s prarodiči, s bráškou, se všemi bratranci, tetami, strýci, kamarády a přáteli. Máme se moc rádi, společně strávený čas je náš největší poklad.

            Během běžných pracovních dnů jsou rodiče často v zaměstnání dlouho do večera nebo i přes noc, proto se s bratrem radujeme pokaždé, když do práce výjimečně jít nemusí.

            Vánoční svátky proběhly ve znamení návštěv, zúčastnili jsme se půlnoční mše v našem kostele, vyslechli jsme tu i několik krásných koncertů.

            Na Silvestra nás mrazivé, ale slunečné počasí vylákalo do přírody. Z komínů se vesele kouřilo, na zahradách plály ohně, dokonce se opékaly i buřty. V lese bylo šero, posvátné ticho, jen namrzlé listí šustilo pod nohama. A když jsme z lesa vyšli, otevřel se před námi široký výhled na celé údolí a nad ním nádherné šedočervené nebe po zapadajícím slunci.

            Po Novém roce jsme vyrazili celá rodina s boby na místní svahy. Sněhu bylo sice málo, ale hlavně že se jelo. Náš nadšený pokřik, který by probudil i hluchého, vyplašil chudáka zajíce, který hledal na poli něco na zub. Polekaně poskočil a byl pryč.

            Škoda, zimní prázdniny jsou pryč, alwe krásné zážitky a vzpomínky nám zůstaly. A moji milí podnikaví rodiče nám určitě brzy připraví další překvapení, takže se zase máme na co těšit.

            Mám tu nejlepší rodinu na světě!

                                                                                                                                 Tomáš Tilšer

            Moje nejhezčí chvíle

            Ty nejhezčí chvíle letošních zimních prázdnin jsem prožila u koní.

            Koně miluji. Jejich majestátní krása se ani nedá popsat. Jsou to úžasná stvoření, která si snad ani nezaslouží být přivlastňována člověkem.

            Mám veliké štěstí. Do našeho sousedství se přistěhovala paní Sára se třemi koníčky. Byla jsem štěstím bez sebe, když mi dovolila pomáhat jí při práci kolem koní a dokonce na nich za odměnu jezdit.

            Hned po Štědrém dnu jsem naplnila kapsy jablky, mrkvemi, kousky starého chleba a několika kostkami cukru a vydala jsem se s kamarádkami za mými miláčky. Ti právě postávali v hloučku v ohradě a měli hlavy blízko u sebe, jako by si něco povídali. Když nás z dálky zvětřili, hned se k nám rozběhli a frkali na pozdrav. To bylo vítání, tulení a pusinkování! Walda, vůdce stádečka, mi nejdřív olízl tvář a pak se začal dobývat do mých kapes. Svými hebkými pysky mi bral z natažené dlaně kousky dobrot a já byla šťastná doslova jak blecha.

            Ještě šťastnější jsem byla, když jsme se mohly na koních projet. Dívat se na svět z koňského hřbetu je ta nejkrásnější věc na světě! Pomalu jsem se pohupovala v sedle a pozorovala ojíněnou a jemně zasněnou krajinu kolem. Byla to prostě pohádka…

            Téměř všechny dny prázdnin jsem si takhle užívala. Teď se vždycky těším alespoň na víkend, protože každá chvíle prožitá s koníčky je pro mě sváteční.

                                                                                                                      Ariana Čechová

Co je nejkrásnější na zimě

Každý rok už od začátku listopadu se těším, až napadne první sníh a netrpělivě vyhlížím, jestli svatý Martin přijede na bílém koni.

Jakmile se tak stane, teple se obléknu a vyrážím s kamarády ven užívat si zimní zábavu. Jezdíme na bobech z vysokého kopce u našeho kostela, pokud je velký mráz a zamrzne rybník, chodíme na něj bruslit nebo hrajeme hokej. Pokud je sněhu dost, stavíme sněhuláky, koulujeme se nebo se jen tak válíme ve sněhu.

Před spaním pozoruji z okna krajinu pokrytou třpytícím se sněhem ve světle pouličních lamp. Zimu bez sněhu si ani nedokážu představit.

Nezapomínám pravidelně sypat ptáčkům semena do krmítka a na stromy přivazuji lojové koule. Rád pozoruji sýkorky, jak se na krmítku radují, že našly něco dobrého do zobáčku.

Poslední zimy byly na sníh skoupé, ale spolu s kamarády si dokážeme užít každou trošku.

Pavel Tvrdý